Velké interview s Vladimírem Staňkem, vycházející hvězdou české módy

Ve chvíli, kdy jsem dostal příležitost udělat interview s mladým umělcem Vladimírem Staňkem, neváhal jsem ani minutu a chopil se jí. Je čest vyzpovídat někoho, kdo je na začátku své cesty a přitom již ušel pořádný kus.

Vladimír úspěšně zvládá vytvářet kolekce hned pro dvě oděvní značky. Obleky, které denně pomáhají tisícům mužů působit seriózně a elegantně, navrhuje, spolu s celou pánskou kolekcí, pro značku Pietro Filipi. Založil svou vlastní značku STINAK, jejíž dámské kolekce teď často vídáme na mnoha slavných a krásných českých ženách. V protikladu k romantickým dámským kolekcím STINAK jsou ty pánské možná trochu provokativní, zároveň však velmi originální. Vladimír nezůstává jen u designu oblečení, je rovněž designérem interiérů. Jeho estetické cítění ocenil ve svém domě například český hokejista Patrik Eliáš. Vladimír se věnuje malbě, nedávno měl v pražské galerii GATE unikátní výstavu velkoformátových smaltů. Za několik dnů představí v rámci Mercedes Benz Prague Fashion Weekendu svou kolekci „V“.

Kdy sis poprvé uvědomil, že chceš být módní návrhář?

Paradoxně jsem si to původně vůbec neuvědomil já. V rámci studia průmyslového designu na střední mi spousta profesorů říkala, že mám hodně módní kresbu. Když jsem se pak rozhodoval na jakou vysokou půjdu, podal jsem si přihlášku na design do Brna, ale i na módu na Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze.

Nakonec jsem udělal přijímačky na obě dvě školy a vybral si “umprumku”. Módní kresba a Praha u mě zvítězila.

Díval jsem se, že jsi v rámci studia procestoval svět. Jak jsi byl spokojený na vysoké?

Na “umprumce” to bylo super. Můj pan profesor doc.ak.mal. Josef Ťapťuch celý ateliér a jeho studenty vedl hodně individuálně. Nikdy nás nenutil tvořit ve stylu “to, co se líbí mně, tak to budete dělat všichni”, což bylo dost pozitivní.

Tři roky z šestiletého studia jsem pak procestoval díky stážím.

Nejvíce se mi líbilo v USA. Všichni mi před odjezdem říkali “New York bude super, Ameriku si zamiluješ…”, ale já jsem tam s tím očekáváním nejel. Nakonec mě to ale dostalo, New York byl naprosto úžasný! Byl jsem na stáži na Rhode Island School Of Design v Providence, kde studoval mimo jiných zvučných jmen například Steven Klein a ve vedlejší budově Brown University studovala třeba Emma Watson. Je tam znát, že servis, profesoři i vybavenost školy je naprosto neuvěřitelná, v tom nejpozitivnějším smyslu.

Londýn byl skvělý taky, ale úplně něco odlišného. Diametrálně. K srdci mi stejně nejvíc přirostl New York. Možná to bylo i díky tomu, že když jsem odjel do Ameriky, tak tam jsem se svým evropským jménem a s tím že jsem ze středu Evropy byl hodně vlídně přijat. Dá se říct, že tam automaticky platí “co je evropské, to je dobré”. Taky se mi líbil styl oblékání New Yorčanů. Oni se nebojí jakkoli experimentovat. I kdyby tam šel někdo nahý po ulici, nikdo nezvedne ani obočí, narozdíl třeba od Londýna. (smích) Ne, dobře…to už je trochu extrém. Snažím se ovšem říct, že ten Londýnský styl je přeci jen stále víc uhlazený a málo lidí tam vidíte odbočit mimo hlavní proud, i když Londýnská módní scéna je velmi mladá a novátorská, New York je hravější, divočejší.

Takže Vladimír Staněk má rád spíše nedbalou eleganci, než tu uhlazenou?

No, já mám právě britskou módu moc rád. Líbí se mi styl “britského gentlemana”. Ale je pravdou, že když člověk kreativně přemýšlí, je lepší být v tom divočejším a inspirativnějším prostředí. K té uhlazenosti stejně nakonec nějak dojdete.

Práci hlavního návrháře pánských kolekcí v Pietro Filipi jsi získal asi rok po dokončení vysoké školy. Jak jsi se dokázal takhle rychle po škole uplatnit?

To byla úplná náhoda. Koukal jsem po práci v zahraničí a ani jsem nepočítal s tím, že bych pro nějakou českou firmu pracoval. V té době se konal první Prague Fashion Weekend a já se ho účastnil se svou kolekcí. Pietro Filipi hledalo už poměrně dlouhou dobu návrháře pánských kolekcí. Zatím je dělala Martha Bryxi, která pracovala na dámských i pánských a oni, s tím, jak firma rostla, chtěli někoho, kdo se bude zabývat pouze pánskými.

Když už se začínali porozhlížet i do zahraničí nějak se o tom dozvěděl můj pan profesor Ťapťuch na vysoké a řekl mi, že bych tam měl stoprocentně poslat životopis. Nějakou dobu jsem to odkládal a nakonec jsem ho poslal, přičemž si mě hned druhý den pozvali a další den jsem měl pohovor s majitelem a nejvyšším managementem. Den na to mi pak zadali vytvořit kolekci, na což jsem měl týden nebo dva času. No a dopadlo to oboustranným nadšením.

Co si budeme povídat. Tady v Česku málokdo studuje tak dlouho pánskou módní tvorbu. Já si tak trochu už od prváku vydupal, že moje klauzury a závěrečné práce budou pánské a táhlo se to až do konce. Pan profesor mě chtěl i několikrát vyhodit za to, že jsem nechtěl dělat sukni, ale místo toho jsem se chtěl naučit košili atd. (smích). Ale přineslo to svoje ovoce.

Jak dlouho trvá vytvořit kolekci pro tak velkou značku jakou je Pietro Filipi?

Trvá to celé jednu sezónu, tedy zhruba půl roku. Samozřejmě, ta navrhovací část je mnohem kratší. Vytvoření mood boardů a nějaké inspirace, to není zas tak dlouhá práce. (pozn. red.: “Mood board je koláž, ve které se nachází vše, co vytváří představu designéra o výsledné kolekci.”)

Nejvíce zabere samotná realizace vzorků, vychytání detailů, výběr materiálů atd., přičemž my v Pietro Filipi máme čtyři podkolekce. Je to Selection, což je ta nejelegantnější móda do společnosti. Druhá je klubová kolekce, tvořená rovněž z velmi kvalitních a drahých materiálů. Jsou tam klubová, separátní saka apod. Dále máme kolekci hodně ovlivněnou současnými trendy. Měla by být hodně originální a proto se v ní podstatněji, do jisté míry, odrážím já. A poslední, čtvrtá je Basic linie. Jednoduché fazóny, základní svetry v základních barevnostech.

Myslíš si, že je jednodušší připravit kolekci pro muže nebo pro ženy?

To si myslím, že nejde úplně srovnávat. Jsou tady dvě strany mince. Na jednu stranu se může zdát, že pánská je jednodušší v tom, že ty pánské základní fazóny jsou dané a člověk si hraje jen se zajímavými detaily – prošití, knoflíky, látky, vychytání siluety. U dámské si návrhář dá více práce se zajímavým střihem a látkou. Na druhou stranu, kvalitně zpracovat pánské sako je nesrovnatelně náročnější než vytvořit například hedvábné šaty, které stačí jednoduše svázat v pase a vypadá to dobře. Takže to vyjde zhruba nastejno.

Položím otázku, na kterou designéři všeobecně neradi odpovídají a každý se na to ptá: “Co je tvou inspirací?”

Tak inspirací je všechno. Pracuju hodně pocitově, takže mě mohou při práci zásadněji ovlivnit nějaké okolnosti, které nastanou a ze kterých pak čerpám ve své tvorbě. Dost často toho vymyslím v letadle. Trochu se totiž létání bojím a tohle mi pomáhá utéct myšlenkami jinam. Člověk tam má většinou dost času přemýšlet, takže při výstupu z letadla jsem nabitý novými nápady.

Máš nějaké vzory?

Nemám nikoho, nikdy jsem ho neměl. Myslím si, že lidé, co vzory mají, lehce sklouznou k tomu, že nakonec netvoří sami za sebe, ale jen podvědomě kopírují. Takže se tomu snažím vyvarovat. Je ale pravdou, že obdivuju tvorbu Toma Forda, líbila se mi i poslední kolekce pro Diora, kterou navrhuje Kris Van Assche.

Kam podle tebe bude směřovat Česká móda v následujících letech?

Česká móda se pomalu, ale jistě začíná zapisovat do povědomí lidí jako důležitá součást módního průmyslu. A není úplně nemožné, aby se z Prahy, co se módy týče, stal nový Berlín. S tou spoustou turistů, bohatou historií a nadějných nových tvůrců to už není jen “předpověď Sibyly” ale reálná verze budoucnosti.

Co si myslíš, že nejvíce pomůže české módě?

No přeci Vy! (smích) Žurnalisti! Móda je hlavně o žurnalistech. Bez médií to jednoduše nejde a každá zahraniční značka ví, že je to nejlépe investovaná suma do reklamy.

Myslím si, že také hodně dělají ty módní akce, které zvedají povědomí o české módě u veřejnosti a dodávají jí určitou prestiž. Mohu jmenovat například Mercedes Benz Prague Fashion Weekend. Už to, že Mercedes Benz přímo akci oficiálně zaštiťuje a díky tomu se posouváme mezi hlavní světové módní metropole je velký úspěch. Úspěch českých módních návrhářů.

Teď ke tvé vlastní značce STINAK. Když přečtu název značky anglicky, zazní vlastně tvoje příjmení. Jak tento rafinovaný název vznikl?

STINAK vznikl úplně náhodou, když jsme na počátcích řešili, že by tam neměl být žádný háček. “Stanek” znělo divně a závánělo by to stanem (smích). Když jsem pak byl v Americe, všichni mi tam různě komolili moje jméno, tak jsem ho tam jednou někomu napsal na papír takhle, aby se lépe četlo. Řekl jsem si, že to vůbec není špatné a tak vznikla značka STINAK.

Chtěl jsi mít vždycky svou vlastní značku?

Já vždy balancoval nad tím jestli ji mít, či ne. I díky těm stážím jsem získal vlastní nadhled nad touto otázkou. V zahraničí vůbec není běžné založit si hned po škole značku, jako tady. Za tím vším stojí hodně úsilí, tým lidí přes marketing, přes výrobu atd. Pro jednoho či několik málo lidí nemusí být vůbec jednoduché silnou značku vybudovat. Tady pomalu každý student v prváku chce pracovat sám na sebe a má pocit, že když bude pracovat pod někým, bude to mrhání jeho talentem a časem. Podle mého je to nesmysl.

V zahraničí jsou právě studenti vedeni k tomu, že je po škole zaměstná velká firma, která si je dá například do pozice asistentů módního návrháře. Po čase se může stát, že si je najme někdo jiný na pozici kreativního ředitele nebo se i v rámci téže firmy posunou na vyšší pozici. Téměř každý úspěšný módní návrhář pracuje nebo pracoval pro nějaký módní dům a když se zadaří, tak mu ta daná finanční skupina, která ho má pod sebou, zaplatí vlastní jméno a rozjede se jeho vlastní značka.

U mě to tak nějak podobně vzniklo, svou vlastní značku mám a jsem rád, že dělám pro Pietro, protože se to hezky spojí. Mám možnost účastnit se veletrhů v Paříži, Miláně, Mnichově, kde jsou v jednu chvíli všichni návrháři. Setkávám se s nimi, usnadňuje se tím hodně i komunikace s dodavateli a výrobci. Udělal jsem si takové kolečko po všech výrobách, co Pietro Filipi má. To vše jsou věci, které člověk jinak nemá možnost načerpat. Nahlédnout pod pokličku jde jinak jen těžko.

Jaké plány do budoucna máš se značkou STINAK? Chceš cílit i na zahraničí?

Teď jsou v jednání vybrané evropské trhy, na kterých bychom chtěli nabízet menší sériové kolekce. Bude to především o ikonických záležitostech.

Například Christopher Bailey má svou Burberry Girl, což je dívka, která představuje filozofii značky. Burberry Girl je mladá londýnská dívka, která nemá čas se nějak přehnaně upravovat, ale zároveň chce vypadat dobře. Jaká je tvoje STINAK Girl?

Pro mě je to duší mladá žena, která chce zdůraznit svou ženskost, křehkost a chce se cítit romanticky. Chce vypadat jako diva, ale v tom střízlivějším slova smyslu, spíše neprvoplánově. Není to ani příliš vykřičené, přehnaně sexy, zároveň ani cíleně rafinované. Je to pro ženy které mají rády své tělo. Takový ten Sex ve měste – Carrie.

A pánské kolekce STINAK se vyznačují čím?

Ten vzorový muž se zatím hledá. Zatím ty pánské kolekce byly spíše na focení a na molo než nositelné. U své vlastní značky nemám problém popustit uzdu fantazii a já toho využíval. Doufám, že to každému došlo. Ovšem do budoucna se to změní a STINAK Boy se najde.

Jaké materiály nejraději používáš?

Nejraději mám samozřejmě přírodní. Vypadá to lépe, dráž a jsou zpravidla komfortnější na nošení. Bohužel už nejsou tak komfortní v případě denního nošení, a to z hlediska údržby.

Čistě přírodní materiály si mohou dovolit lidé, kteří mají čas, peníze a velký šatník. Ti nemají problém si vzít každý den něco jiného na sebe a vždy vypadají dobře. Když však nemáme tyto možnosti, někdy je prostě potřeba přidat třeba příměs polyesteru, elastanu, abychom měli tu údržbu usnadněnou.

Syntetika nemusí být nutné zlo, jak si mnozí myslí, pokud je ve správném poměru.

Na tvých stránkách můžeme vidět fotky nejnovější kolekce S/S 2014, která se fotila v Africe. Pověz nám o tom více.

Fotilo se v Ghaně. Jeli jsme tam kvůli charitativní přehlídce na české ambasádě, kterou sponzorovalo Porsche a při té příležitosti jsme nafotili i celou kolekci tam. Vstávali jsme každý den v 6-7 hodin ráno a fotilo se až do večera. Fotil to Lukáš Dvořák a ty snímky dopadly výborně. Jednou z modelek byla i zpěvačka Kateřina Mátlová, bez které by celá akce možná nevznikla.

Měli jsme dvě modelky z Česka a čtyři místní a co mě hodně překvapilo, že když jsme měli casting na přehlídku, tak ty ghanské dívky uměly úplně neuvěřitelně skvěle chodit. Byly z místní agentury, která sídlila v jakési zřícenině a modeling zřejmě “neviděly ani z vlaku”, ale chodily jako topmodelky.

Jak se ti líbilo ghanské odívání?

Tak to bylo buď opravdu velmi folklórní a pak tam byl druhý extrém – dívky, které se snažily odívat podle toho, co viděly někde na Fashion TV a přetvořily si to ku obrazu svému. Jsou tam totiž paradoxy jako hliněné cesty, po kterých se prohánějí luxusní Maserati a zříceniny, vedle nichž se náchází luxusní vily s bazény. Tyhle dívky se jednoduše snaží uchvátit bohaté muže, kteří tam žijí.

Představ nám tvou novou pánskou kolekci, kterou uvidíme na MB Prague Fashion Weekend 2014.

Kolekce má název “V”, anglicky “IN” a zkoumá odraz lidského nitra na vnější dojem. Kolekce se vyvíjí od základního až destruovaného obrazu lidské duše po vyvinutý a dokonalý.

Uvidíte brýle, které jsem navrhl a ve spolupráci se značkou Nunet­tes proběhla jejich výroba. Uvidíte i nové, propracované tašky.

Pořád si chci užívat té možnosti ujet si do kreativnější roviny. Takže spatříte něco, u čeho si někdo možná bude říkat “Co to má být?”, ale za tím už uvidíte elegantní oblek. Tahle kolekce tedy dostává zcela novou rovinu.

 

Autor: Nelson

Autor fotografií z ateliéru Pietro Filipi: Tomáš Štegmann

Zdroj produktových fotografií: www.stinak.com